Dokážete si vybavit dobu středověku, kdy lidé vynášeli do svých domovů vodu ze studní, anebo z potoků a řek, a kdy neexistoval vynález, který by vodu dopravil do příbytků jednodušším způsobem? I v současné době, kdy existují studny, jakožto jediný rezervoár pitné vody pro domácnost, se voda z hlubinných vrtů či povrchových kopaných studní čerpá pomocí čerpadel a rozvádí vodovodními trubkami, takže tím odpadá pracné ponořování dřevěného vědra pod hladinu a točení rumpálem a další podobné pracovní úkony.
Mít vodu přivedenou do domu je obrovskou výhodou a dokáže si toho vážit snad jen ten, kdo se tu a tam vydává do přírody s outdoorovým vybavením, kde si pitnou vodu obstarává z přírodních zdrojů, a kde komfort vodovodního kohoutku či pákové baterie naprosto chybí.
Středověk měl však v jistém smyslu výhodu, a sice čím méně techniky, tím menší pravděpodobnost nějaké poruchy. Vědro spouštěné rumpálem do studny se nemohlo jen tak samovolně poškodit, a pokud ano, jeho oprava nebyla drahá ani složitá. Mnohem horší je situace, kdy máte domácnost modernizovanou, vybavenou špičkovými spotřebiči, a po příchodu domů se proti vám na stěně objeví mokrá mapa. V tu chvíli vás může jímat hrůza, protože bude následovat bourání omítky a odstraňování závady na prasklé trubce nebo armatuře.
Nemalujme však čerty na zeď a raději uvádějme situace na pravou míru. Bourání omítky a hledání úniku vody se týkalo doby tak před dvaceti, třiceti lety, kdy lidé neznali technologii formovacího plynu a poslechových tyčí Hykron. Tehdy se spoléhali pouze na vizuální zjišťování závady a mnohdy bylo nutné vybourat celou omítku i kus zdiva. V současné době si instalatér poradí poměrně snadno i bez bourání zdiva, vyhledání úniku vody je pomocí těchto technologií jednoduché a hlavně spolehlivé a velmi přesné. Jakmile se označí místo úniku, stačí odebrat pouze malý kousek omítky, nechat opravit závadu a omítku vyspravit, a to vše během krátké doby.